R'shakk si všiml, jak se mu začaly třást ruce. Nechtěl to na sobě nechat zdát, a proto je schoval za záda. Pak ti další "lidé" rozhrnuli křoviska, a poručíku Ngoyovi se nabídl pohled na mladistvého Qlyra, dlouhého asi čtyři metry. Spokojeně trhal listí kapradin a nahlas zíval. Zpoza něj vyšla přibližně stejně stará samice, jen o trošku menší, a otřela se o jeho bok. Samec se malinko naštval, a pokusil se ji klovnout zobanem do krku, ale v poslední chvíli od toho upustil, a v čelistech sklapnul jen vzduch. R'shakka napadlo, že tito Qlyrové možná byli sourozenci, a že nedávno dospěli, a samec už si možná neváží pozornosti své sestry, jež mu byla stále na blízku.
Pohled na Qlyry R'shakka nadchl. Připadali mu tak majestátní. Nemyslel na ně, tak jako jiní Rapanai, jako na potravu. Ovšem jakkoliv úžasný pohled na Qlyry byl, nedal se srovnat s pohledem na ty zvláštně oblečené dvounožce, které R'shakk už celé hodiny sledoval. A teď, když se "lidé" setkali tváří v tvář s Qlyry, chovali se jako nikdy předtím. R'shakk poznal jednu z mála lidských emocí, které nerozuměl. Byla to panika. Avšak jediný, ze kterého vycházela, byl poručík Ngoy. Nedokázal uvěřit tomu, co před sebou viděl.
"To není možné! Tohle není možné!!!" vykřikl.
"Ils vivent. Ils sont là," usmál se tajemně tmavý holohlavý "člověk", který stál nalevo od něj.
"Celá léta jsem strávil v pralesích Konga," povzdychl poručík, "a poslouchal pohádky o Mbielu-mbielu-mbielu, zvířeti se střechou na zádech. A myslel jsem si, že neexistuje! A teď, když se poprvé v životě ocitnu v Gabonu, vidím ho na vlastní oči. Úplně jako ho všichni ti blázniví domorodci popisovali! Velká šupinatá ještěrka s ostny na ocase a pláty na zádech..."
"Un dinosaure," poznamenal jeho kolega.
"Oui, un dinosaure," odpověděl poručík.
Ačkoliv Qlyrové přišli R'shakkovi vždy velice zajímaví, nedokázal pochopit, proč naň poručík Ngoy a jeho "lidé" hledí s takovým překvapením, zděšením i úžasem zároveň. Chápal však, že se možná s Qlyrem nikdy nesetkali. Mohli být z úplně jiného prostředí. Možná v takovém prostředí Qlyrové nežili. R'shakk se o jiných přírodních prostředí učil mnohé ve škole. Vzpomínal nyní na to, jak mu jeho učitel vyprávěl o nekonečné zemi písku tam daleko na severu. Učitel ho o kamenitých a písečných pruzích země, sousedících s obrovskými, vlnícími se plochami slané vody. R'shakk se počal domnívat, že "lidé" pocházejí právě odtamtud. Připadali mu tak nešikovní a křehcí. Třeba přišli z vody, ve které jim vypečené rybky plavou přímo do úst, a teď vydali se prozkoumat les, ve kterém se jim příliš nedaří, myslel si.
R'shakk nemohl tušit, že lidský druh za posledních několik tisíc let zkrotil divokou přírodu po celé planetě. A že na začátku tohoto století dobyl i její nejzazší a nejhostinnější kouty - severní i jižní pól, a nejvyšší horu světa. Psal se červenec 1980. Zatímco pro Rapanai to byl pouze 3095. kryy, jakási obdoba roku, pro člověka to bylo období velmi důležité. Byl to vstup do nového desetiletí, které mělo být desetiletím změn.
"Musím si do tábora dojít pro fotoaparát," řekl poručík, "vy běžte napřed. Já se tu u Mbielu-mbielu-mbielu ještě chvilku zdržím. Je to tak nádherný pocit, obdivovat tak pozoruhodného tvora."
Všechen jeho strach se vytratil. R'shakk se k němu dostal na vzdálenost pouhých deseti metrů, a zpoza křovin jej sledoval, jak se nad těmi překrásnými, mírnými býložravci nadšeně rozplývá.
Tolik mu někoho připomínal! Připomínal mu sebe samotného. Žádní z těch "lidí", nebyli takoví, jako poručík Ngoy. Porozuměl mu. Díval se na něj jako na zvláštní, "lidskou" verzi Rapanai, nikoliv jako na zvláštního, podivně se chovajícího stromolezce bez chlupů z moře! Zachtělo se mu zjistit o něm víc, přiblížit se k němu a důkladně ho prozkoumat. Za svůj život se R'shakk dostal do kontaktu již s mnoha rozličnými obyvateli pralesa, a neviděl důvod v tom, aby nezkusil navázat kontakt s nově příchozím druhem.
"Je z průzkumu unavený, stejně jako já," ozvalo se z R'shakkova hrdla, zatímco byl schován mezi keři. Sledoval se zájmem jeho reakci.
"Kdo to byl?!" vykřikl poručík.
R'shakk opatrně rozhrnul křoviny a stanul čelem poručíkovým zádům. Ten se opatrně otočil, zatímco sahal po pistoli. Ta jediná věta, kterou uslyšel již podruhé, a navíc ve svém hlase! Kdyby R'shakk věděl, čím vším si poručík musel projít, jistě by ho radši opakováním té samé věty neděsil, a nenutil myslet si, že začíná mít halucinace.
Ve chvíli, kdy se poručík otočil na R'shakka, hrůzou se na jeho spáncích vyjevily velké žíly. Sáhl po zvláštní černé věci na opasku, a vytáhl ji. Prst měl položený na spoušti, neodvažoval se jej však zmáčknout. R'shakk v tom předmětu uviděl jakousi podobnost větším zbraním s dřevěným držadlem a podobnou, jen trochu větší spouští, kterou hlídka z tábora v noci skolila Cusu.
"Lidi," řekl pomalu R'shakk Ngoyovým hlasem, a ukázal na něj. Poručík na něj pořád vyjeveně hleděl, ale nakonec mírně pokýval hlavou. Bylo to zvláštní gesto, jež Rapanai nikdy nepoužívali. Avšak R'shakk jej pochopil. Značilo souhlas.
Rozhodl se k poručíkovi přijít a dotknout se ho. Ten na něj stále mířil tou drobnou zbraní, ale jakkoliv nepohodlně se cítil, instinkt mu tvrdil, že mu ten podivný, sliznatý tvor, který se právě vynořil z pralesa, nechce ublížit.
R'shakk se prsty pravé přední končetiny dotkl jeho obličeje, a pak přímo před poručíkem její vzhled pomalu změnil. Nestálé molekuly jeho buněk obdržely signál z mozku - získaly tvar a barvu poručíkovy kůže. R'shakk se s úsměvem podíval na proměněnou končetinu, a znovu jí ukázal na zděšeného muže.
"Lidi," řekl jemně.
Poručík Ngoy zasunul zbraň zpět do pouzdra na opasku a také pomalu natáhl k R'shakkovi ruku. Uvědomil si, že mu tato bizarní dvounohá příšera neublíží. Byl pln obav, ovšem zároveň se v něm probudila touha blíže si ji prohlédnout. Ještě před chvílí si nemyslel, že se setká s tím, co nazýval "Mbielu-mbielu-mbielu", a hned potom tu osaměl s tím nejpodivnějším živočichem, jakého si jen mohl představit.
"Co jsi zač?" zeptal se. R'shakk položil hlavu na stranu, a díval se mu do očí. Pochopil, co mu "člověk" říkal. Chtěl něco vědět. Ptal se, čím R'shakk je.
"Rapanai. R'shakk," zazvučelo jeho hrdlo.
Poručík Ngoy zvedl obočí. "Ty umíš mluvit? Rozumíš mi? Co znamená to Rapanai? Jsi to ty?"
Tentokrát na něj R'shakk jen nepochopeně hleděl.
"Lidi," řekl pohotově Ngoy a ukázal na svou hruď.
"Rapanai," R'shakk udělal to samé a zmínil svůj druh.
"Já jsem Claude Ngoy. Poručík konžské armády," představil se "člověk".
"Já jsem R'shakk," řekl mladý Rapanai úplně stejným hlasem, jako poručík, takže první dvě slova v podstatě zněla jako ozvěna.
"Umíš napodobovat lidský hlas?" zeptal se poručík, načež se na něj R'shakk opět jen nechápavě díval. Některé z jeho otázek pochopit dokázal, když si prohlížel jeho obličej. Avšak některé stahy mimických svalů rozpoznat nedokázal. R'shakk ani neuvažoval, jako "člověk", a nemohl vědět, po čem se jeho nový společník ptá.
"Qlyr," řekl nakonec R'shakk a ukázal na obrovské býložravé plazy s pětiúhelníkovitými pláty na zádech.
"Qlyr? V mém jazyce je to Mbielu-mbielu-mbielu," odpověděl Ngoy.
"Mbie," řekl R'shakk a na jeho tváři se objevil široký úsměv. Z jeho hrdla vyšlo něco, co se podobalo smíchu.
"Mbie? Ty se směješ tomu slovu?"
"Mbie," řekl znovu R'shakk a ukázal na hromadu trusu, která se tyčila do výšky asi jednoho a půl metru za dospělým Qlyrem.
"No jasně," pousmál se poručík Ngoy, nyní již zcela sebevědomý, důstojný jako vždy předtím.
"Jasně," zopakoval to slovo R'shakk. "Kapitán Stevens?"
"Tys nás sledoval? Odkud znáš to jméno? To je můj nadřízený," zasmál se poručík Ngoy.
R'shakk opět nevěděl, jak na tato slova reagovat, a tak jen zopakoval "nadřízený."
"Pěkný vydřiduch to je. Vede mě a mé muže. Ke mě má ale aspoň respekt. K nim ne," řekl Ngoy. R'shakk pochopil, že mluvil právě o kapitánu Stevensovi.
Slunce vystoupalo nejvýš. Jeho spalující paprsky pronikly otvory mezi hustě porostlými větvemi pralesních velikánů, a jako bijící hodiny tak životu oznámily pravé poledne. A ti dva podivní, zcela odlišní tvorové, Rapanai a člověk, spolu seděli ve skrytu listí dvacetimetrového kapoku, a domlouvali se spolu. Uběhlo už mnoho hodin od chvíle, kdy se R'shakk rozhodl seznámit se s poručíkem Ngoyem! Oba zapomněli na zbytek světa. Prožívali nejúžasnější část svého života. A při tom brebentění si už přestali uvědomovat, že jsou zástupci dvou velice odlišných druhů.
Mladý Rapanai byl velice učenlivý. Za těch pár hodin se naučil napodobovat Ngoyův hlas i výrazivo. Zvláště pak porozuměl jeho jazyku, a když si uvědomil, že tento člověk se o něj také zajímá, nebál se klást mu otázky a odpovídat zase na ty jeho.
"Takže vy jste Rapanai. Obyvatelé džungle. A žili jste tu po tisíce let, aniž bychom my, lidé, o vás věděli," zasmál se Ngoy.
"A my zase nevěděli o lidech. Já nikdy neslyšel o lidech. Já myslel si, že lidé přišli z moře," odpověděl rychle R'shakk.
"Kéž by lidé mohli žít v moři," smál se Ngoy, "žijí všude jinde, jen ne ve vodě. A většina lidí taky nežije na stromech, na rozdíl od našich příbuzných, šimpanzů."
"Říkáme jim stromolezci v našem jazyce."
"Takže naše druhy se vůbec neznají. Já jsem prvním člověkem, který kdy potkal Rapanai... A to ani nejsem domorodec! Jak překvapivé."
"Odkud je Claude Ngoy?"
"Z Konga. Jsem voják. Všichni jsme vojáci. Před čtrnácti dny jsme odtáhli do Gabonu na vojenskou misi. Tyhle dva státy spolu nikdy nic moc neměly, ale teď se v Kongu objevily zprávy o tom, že se v Gabonu připravuje vojenské obsazení naší země. Nevěřím tomu, ale jako voják musím plnit rozkazy. Vyslali nás sem do pralesa, abychom zjistili, zda už jím táhnou jejich vojáci. Samozřejmě tu žádní nejsou. Naprostá ztráta času... Nebýt tebe, R'shakku, a nebýt Mbielu-mbielu-mbielu, dnes bych se tu v tom parnu k smrti unudil."
"Kongo? Gabon? Zvláštní jména."
"To jsou státy. To nemáte, co? Taková lidská věc. Jo, pořád lepší, než když do roku 1960 oba měla v hrsti Francie..."
"Rok 1960 musel být dávno."
"Heh, ne zas tak dávno. Byl jsem tehdy patnáctiletej spratek z Kinshasy. Pamatuju si tu dobu, jako by to bylo včera. Pamatuju si, jak lidi jásali, když přišlo období nezávislosti. Rok 1960 pro byl pro Afriku velkým rokem."
"Afrika je ta velká země?"
"Afrika je kontinent, na kterém žijeme."
"Předkové Rapanai kdysi žili všude v Africe. Všude po světě."
"No vida. A lidská věda to ještě neodhalila."
"Teď rok co? Ne 1960?"
"Teď je rok 1980... Čeká nás zvláštní období."
"Takže vy ve válce?"
"My? Já ne, ale ostatní chlapi, co jsou tu se mnou, asi ano. Lidé jsou tak zvláštní druh. Každý je jiný. Ti, co jsou zapálenými válečníky, berou všechno jako výzvu. Objeví se zpráva o možném převratu, a všichni začnou chtít bojovat. Já to tak nevidím."
Náhle se ozvaly kroky. Poručík Ngoy se mírně dotkl R'shakkova ramena. "Nechtěl by ses ztratit?" zeptal se ho.
R'shakk se rozplynul na tisíce malých praménků. V tu chvíli se zpoza křovisek vynořil kapitán Stevens.
"Co ty tady sedíš a povídáš si pro sebe? A ještě tak hanebně! Tohle je válka, Claude! Ne dovolená! Chlapi mi v táboře řekli, že našli Mbielu-mbielu-mbielu. Pěkné potvory, viděl jsem jich celé stádečko! Měli bychom je všechny vystřílet! Zvedej se, a maž zpátky do tábora. Čekáme tam na tebe celé hodiny! Mysleli jsme, že se ti tu něco stalo!" řval naštvaně Stevens.
"Jenom si odskočím," usmál se poručík a schoval se za strom. Kapitán Stevens znechuceně máchl rukou, a zase odešel.
V tu chvíli se R'shakk zase zhmotnil před svým novým přítelem.
"Slyšel jsi ho? Nejraději by vystřílel Mbielu-mbielu-mbielu. Takhle kapitán Stevens vidí vše živé. Vše může být zničeno! Nechtěl jsem proto, aby tě tu uviděl."
"Střílení je to, když z vašich zbraní něco létá a zabíjí to?"
"Samozřejmě! Vytáhl by pistoli, to je ta černá věc, co mám na opasku, nebo by nabil pušku, to je ta velká věc s dřevěnou pažbou, a střelil by tě!"
R'shakk se pousmál. Natáhl přední končetinu jako chapadlo a vytáhl z Ngoyova pouzdra pistoli, namířil ji na sebe a pak přes jeho náhlý protest zmáčknul spoušť. Kulka se zaryla do R'shakkova měkkého těla, a pak z něj vyskočila, aniž by byl poraněn.
"Jak jsi to udělal?! Vy jste nezničitelní? Tos mi tím chtěl ukázat?!"
"Mě by nikdo zastřelit nedokázal. Rapanai jsou, jak říkáš, nezničitelní," usmál se R'shakk. Pak se v jeho hlavě objevila děsivá myšlenka. Existuje přece jen způsob, jak zničit tělo Rapanai. O tom se však nezmínil. Jinak ovšem neztrácel k Ngoyovi důvěru.
Ten se dal pomalu na odchod. "Jsi úžasný, R'shakku. Jsem moc rád, že jsme se seznámili," řekl s příjemným úsměvem na tváři, "doufám, že se ještě uvidíme. Naše skvadra se v těchto lesích bude během příštích pár dnů stále pohybovat. Nepřestávej jít za námi!"
Nato se R'shakk rozpustil, a vydal se zpět do osady. Chtěl každému oznámit, že na několik hodin navázal kontakt s člověkem, nově příchozím do jím dosud neprozkoumaných hlubin konžského deštného pralesa. Zároveň se však těšil na to, až poručíka Clauda Ngoye znovu vyhledá, a dozví se od něj víc...
Pokračování příště...
_____
Překlad z francouzštiny:
"Žijí. Jsou tady."
"Dinosaurus."
"Ano, dinosaurus."
Žádné komentáře:
Okomentovat