Claude Ngoy Origins - 4. část - Přátelé nebo nepřátelé?

R'shakk přiběhl nadšeně do osady. Ostatní Rapanai si ho však ani nevšimli. Každý z nich si dělal, co chtěl. Mladí jedinci si hráli na honěnou, přičemž se rozpouštěli v tisíce slizových vlákének a své druhy chytali tak, že se s nimi navzájem proplétali, až je tiskli k zemi. Dospělí Rapanai vycházeli a zase zacházeli do svých přístřešků, pokaždé krátce hledíce na oblohu. Zatáhla se. Brzy mělo začít bouřit. Kolem ohně bylo shromážděno několik starých jedinců, a rozumně spolu hovořili. R'shakk mezi nimi zahlédl i svého učitele. Rychle k nim přiběhl a vyrušil je z jejich docela prosté, obyčejné diskuse o počasí, o zvířatech v lese a o příštím lovu.

"Ra ka ebme!" vyhrkl na ně nadšeně. Podívali se na něj jako na blázna.

R'shakk však pokračoval: "Z'ot rpe! A'r Homo sapiens!"

Učitel vstal a podíval se na prudce na ostatní. Ti mu jasným výrazem v obličeji naznačili, co měl dělat.

Popadl R'shakka za ruku a odvedl ho od ohně. 

"Z'ot rpe? Homo sapiens? Aka?" zeptal se divoce.

"Ey leet," odpověděl R'shakk, "ex'ree. Ey dem do'kk rpu."

V tu chvíli se R'shakk přestal usmívat. Učitel mu gestem naznačil, aby ho následoval. Mladému Rapanai se sevřelo hrdlo. Učitel jej vedl k jeskyni nejvyššího představeného Rapanai - Vládce.

Nebylo zvykem, aby byl některý z mladých Rapanai doveden svým učitelem k Vládci jen tak, bez pozvání. Avšal dle učitele donesl R'shakk do osady na výsost důležitou zprávu. Informoval totiž ostatní zástupce svého druhu o příchodu nového druhu do pralesa. To se za posledních několik tisíciletí nestalo! Jaké nebezpečí ten nový druh představoval? Je lovnou zvěří, nebo predátorem? 

R'shakk netušil, že staré Rapanai velice rozrušil. Vládce jej ve své komoře přivítal s klidem, a poručil mu, aby se posadil na krásně uhlazenou kamennou plošku v jejím středu. Jeden z Vládcových sluhů pak na R'shakkovu hlavu přiložil sytě zelenou přilbu. Ta při styku se sliznatou kůží Rapanai začala svítit. R'shakk se v tu chvíli ocitnul ve světě snů. A v těch se vracel zpět do chvíle, kdy se setkal s poručíkem Ngoyem. Obraz toho, na co myslel, se ostatním Rapanai v místnosti promítal v hlavách. Viděli, slyšeli, cítili a prožívali to, co prožíval on. Kdo ví, jak dlouho takto R'shakk snil o svém zážitku se vskutku velmi chápavým zástupcem lidského druhu. V určitý moment však všichni Rapanai v komoře, včetně Vládce, rozhodli, že onen tvor nebude představovat pro Rapanai žádné nebezpečí, neboť, jak Ngoy v R'shakkových vzpomínkách řekl svým lidským jazykem, lidé přišli do pralesa jen z určitých důvodů, a po nějaké době se zase stáhnou. Pokud s nimi Rapanai nepřijdou do styku, nebudou pro ně lidé nebezpeční. 

Jakmile mu Vládcův sluha sejmul helmu z hlavy, pocítil R'shakk velkou bolest. Na zlomek vteřiny si dokonce ani neuvědomil, kde se to vlastně nachází. Jeho první vzpomínka směřovala ke Claudu Ngoyovi, a pohled na toho milého konžského vojáka jej uklidnil. Teprve pak se podíval na ostatní Rapanai v místnosti, a zděšeně se zeptal: "Ok wa le'me?"

Učitel ho opět popadl za ruku a vyvedl z komory. Vysvětlil mu, že bylo nutné, aby Vládce nahlédl do jeho mysli, a zhodnotil situaci. Zároveň R'shakkovi přikázal, aby se o tomto zážitku nikomu nezmiňoval. Žádný obyčejný Rapanai v osadě nesmí vědět, že Vládce používá telepatické zařízení. R'shakkovi se z toho udělalo zle. Není to snad proti všem pravidlům? Rapanai by měli žít v souladu s pralesem, volně a divoce, tak, jak chtějí! Vládce přece nemá právo nahlížet do jejich mysli! Učitel jej bránil faktem, že telepatické zařízení se nachází pouze ve Vládcově komoře, a že s ním nemůže pronikat do myslí obyčejných Rapanai v osadě. Ale R'shakk uraženě utekl do pralesa. Přišel své druhy informovat o něčem pozoruhodném, o druhu, který ho fascinoval, o jedinci, který mu přišel tak odlišný, než zbytek jeho druhu! Claude Ngoy mu tak přirostl k srdci. Byl by o něm vyprávěl celé hodiny, rád by ostatním Rapanai sdělil vše, co se od něj naučil o světě "tam za pralesem", ale nedostal k tomu příležitost. 

Usadil se u bahnitého jezírka, ze kterého právě pomalu vycházela samice Ombeho s drobným, asi měsíčním mládětem. Obě zvířata si líně protáhla své dlouhé krky, otřepala ze sebe bahno, a vydala se líně do hlubin džungle s cílem najít nějaké zelené listí k obědu. R'shakk pohlížel do kalné vody, a hlavou se mu honily nejrůznější myšlenky. Byl nazlobený na Vládce. Ale přemýšlel i o lidském druhu. O tom, proč spolu někteří lidé válčí. Proč se prý někteří lidé vzájemně nenávidějí. Donedávna tomu nedokázal porozumět, nepoznal totiž hněv. Jen to, že si na chvilku připadal zrazen, zarylo do jeho srdce první jizvičku. Cítili se tak nějak, jen mnohem hůř, předkové Rapanai? Ti, co spolu válčili? Cítí se podobně i lidé? Vedou mezi sebou konflikty, protože spolu nesouhlasí, protože se vzájemně nenávidějí a chtějí jeden druhého vyhladit? 

Co vlastně cítíš, R'shakku? Chtěl by ses Vládci pomstít za to, že tě tak trochu zradil? Co je to za myšlenku, která se poprvé zrodila v tvé hlavě? 

R'shakk to po chvíli nechal být. Byl až příliš zaujat krásou pralesa. Volání Kre'lů, houkání dospělých Ombů z jeho nejtemnějších hlubin, vítr pohrávající si s krásně zeleným listovím... To byl R'shakkův život! Mít v sobě zlobu, to R'shakkovi nesedělo. Ne, R'shakk nikdy nebude dychtit po pomstě.

Poručíka Ngoye čekalo ve vojenském táboře velké překvapení. Před stanem kapitána Stevense ležela mrtvola asi metr dlouhého šupinatého tvora, nejspíše plaza, s dlouhými zadními končetinami, drobnýma rukama a tupým ocasem. Hlavička byla k tělu připojena jen tenkou tkání.

"Tohle zastřelil Awax," řekl mu kapitán, "docela zajímavé zvíře, že?"

"C'était un bon coup," zachechtal se ten snědý chlapík, který si před mrtvolku šupináče sedl a prstem ukázal směr kulky, jež pronikla jeho krkem.

"A v pralese se pohybujou Mbielu-mbielu-mbielu," zakýval hlavou Stevens, "to jsou mi věci. Slyšeli jste někdy o takzvaných kryptidech, pánové?"

"Záhadná zvířata, dosud nepopsaná seriózní vědou," řekl na to Ngoy.

"Přesně tak," odpověděl Stevens, "a zdá se, že les je jich plný."

"Už to tak vypadá."

Před Ngoye se postavilo několik dalších vojáků.

"Tak co jsi v tom pralese viděl ty, Claude? Proč ses tam tak zdržoval? A chci pravý důvod," řekl Stevens.

Ngoy se zdál být v klidu. Jen v hloubi mysli jej děsilo, že ho teď vyzvídal kapitán s několika vojíny, jež před jeho sprostými poznámkami ještě před pár dny chránil právě on.

"Trochu jsem se tam ztratil," odpověděl klidně, "to je všechno. Kromě Mbielu-mbielu-mbielu jsem nic dalšího neviděl."

Kapitán si ho prohlédl, jako by mu nevěřil.

Pak poplácal Awaxovi po rameni. "Zabal tu mrtvolu," řekl tiše, "odveze se někomu do muzea."

"Quoi?" zeptal se nechápavě Awax.
"Sakra!" rozčilil se Stevens a kopl ho do hýždě. "Claude, řekni mu to ve franině! Idiotovi jednomu!"

V tu chvíli se zase všichni vojíni dali na Ngoyovu stranu.

"Il est un idiot. Personne d'autre," řekl Tianet tiše Awaxovi, a pomohl mu zastřeleného plaza zabalit.

Ngoy jen zakýval hlavou a poodešel.

Jen pár minut na to se k němu vrátil Stevens.

"Žádné stopy po gabonských vojácích," řekl poručíkovi, "což je dobře. Tahle operace by byla marná... Ale napadlo mě, Claude, že bychom mohli zkusit štěstí."

Ngoy se na něj překvapeně podíval.

"Co takhle postřílet víc těch vzácných pralesích živočichů a odnést je někam, kde by se dali zkoumat? Dostaneme za to spoustu peněz," usmíval se kapitán.

Poručík nic neříkal. Jen na kapitána nechápavě hleděl.

"Přece jenom asi máš nějaké tajemství, co, Claude?" pousmál se Stevens. "Beru skvadru chlapů do pralesa. Vydáme se k těm velkým stegozvířatům a zkusíme si pohrát s jejich mláďátky."

I v poručíku Claudu Ngoyovi se v tu chvíli objevila zloba. Dokonale ji skryl, ale necítil se příliš dobře. Když Stevens řekl něco takového, dokonale Ngoyovi prozradil, kým je. Nejen voják, ale i chladnokrevný zabiják. Náhlý objev tajemných tvorů, o kterých lidský druh bájil po celá desetiletí, uprostřed konžského deštného pralesa, z něj musel udělat šílence!

Štreka džunglí zabrala Stevensovi a sedmi dalším lidem, kteří mu věřili více než zbylých několik desítek, stále více nakloněných Ngoyovi, několik hodin. Bezvýsledně přeskakovali špinavé potůčky, sekali mačetami po každé liáně, která se jim postavila do cesty... Avšak z hledaných tvorů nenalezli jedinou šupinu, jedinou stopu... 

Namířil Vládce ostatním Rapanai, aby se nevydávali do pralesa, zatímco jím slídí skupinka roztodivně smýšlejících dvounohých holých stromolezců oděných ve zvláštních šatech? Nejspíše ne. Po pěti hodinách útrap v džungli zahlédl jeden z vojínů pohyb za křoviskem. Vystřelil z pušky. Hlasitá rána vyděsila loveckou tlupu Rapanai, a ti se na chvíli zjevili přímo před zhruba stejně poděšenými lidmi. Ti na Stevensův příkaz začali okamžitě pálit, nebylo jim to však nic platné. Kulky prolétávaly těly Rapanai, aniž by jim ublížily. Vojáci se okamžitě dali na útěk. 

Těžko říci, zda se tato skupina Rapanai doslechla o R'shakkově objevu. Zda o něm bylo něco sděleno obyvatelům osady. Ale jedno bylo jasné; tito jedinci nebyli jako R'shakk. To, co se hýbalo, co žilo, jej fascinovalo - ale pro ně to byla kořist. Rozehnali se po lidech, někteří se rozpustili na tisíce praménků slizu, a těmi pak obalili nohy panikařících vojáků. V tu chvíli se stalo něco nečekaného. Když největší Rapanai rozpůlil jediným seknutím ruky Stevensovu pušku a přitiskl ho svým sliznatým tělem ke stromu, a natáhl k jeho obličeji ostrý oštěp, sáhl vystrašený kapitán do kapsy a aniž by o tom uvažoval, vytáhl z ní zapalovač. Stačil nahodit plamen, pak mu zapalovač vypadl z ruky. Hrot oštěpu se již blížil k jeho tváři, když tu náhle začal lovec řvát. Jeho tělo se ocitlo ve strašlivé agonii. Pustil Stevense, a ten se dal na útěk. Ostatní Rapanai nechali lidi jít, nebo spíše utíkat, a přiblížili se ke svému druhovi. Nemohli mu ale nijak pomoci! Ohnivé plameny jej rychle pojídaly. Po několika desítkách vteřin bylo po všem. Zbyla tu z něj jen hromádka popela. Nato se ozval strašlivý hrom, a začalo konečně pršet. Velké dešťové kapky ten popel úplně rozmočily. První mrtvý Rapanai za několik posledních stovek let! 

Pokračování příště...

______

Překlad dialogů:

"Mám přítele!"

"Nový druh! Nazývá se Homo sapiens!"

"Nový druh? Homo sapiens? Jakto [že je tady]?"

"Přišel. Zdaleka. Připutoval z dáli."

"Co jste mi provedli?"

Překlad z francouzštiny:

"Byla to dobrá střela."

"Co?"